Od letošního září jsem na dobrý čtvrt rok vypadla z běžeckého tréninku. Přesto, že právě přes podzim jsem se zúčastnila několika běžeckých závodů, zvláště pak RunTour. Ne, že by se mi nějak přestalo chtít běhat, ale znáte to, přechod ze základky na střední školu opravdu není jednoduchá záležitost. A zvláště pak, pokud se najednou jako já ocitáte na úplně novém místě, s úplně novými podmínkami týkajícími se studia na gymnáziu a životem na internátě, a s většinou neznámými lidmi. Z Opavy jsem totiž odešla studovat hodně daleko od rodiny, do Prahy.
Než jsem si stačila vůbec zvyknout a najít si v tom všem alespoň trochu nějaký systém, trvalo to až do listopadu. A když jsem se konečně dostala k tomu, abych poprosila Jitku (Konečně společně) o traséra, a začala zase trénovat, skolila mě na celý měsíc nemoc.
Začátkem ledna, přesněji první pondělí měsíci jsme se poprvé seznámily s Luckou Dudkovou a od té doby jsme pondělní večerní výběhy ani jednou nevynechaly. Hned následující týden se k nám ještě přidal třetí člen, trasér Honza Neužil. Už jsme za tu dobu spolu naběhali strašně moc. Ze začátku jsme vybíhali ve tmě, přestože bylo teprve pět hodin odpoledne. Zkušenost jsme tak sbírali jak já, tak mí traséři. V Opavě se mi nikdy nestalo, abych na trénincích potřebovala běhat spojená gumičkou. Teď to ale bylo potřeba. Honza i Lucka se naučili trasovat strašně rychle, okamžitě jsme si spolu sedli, vždycky si bezvadně popovídáme. To, že jsou na mně dva, má svou výhodu, když třeba jeden z nich v pondělí nemůže.
Naši obvyklou trasu vymyslel vlastně Honza, když se k nám podruhé přidal. Vede od mého internátu z Nových Butovic k takovému parku, kolem rybníků, netuším sice, jak se ta část Prahy jmenuje, ale pokud jedete metrem B, pak jde naše běhací údolí shlédnout přímo z jedoucího metra před zastávkou Lužiny. Moc se mi tam líbilo, a to jsem ještě ani nevěděla, jak to tam vypadá. Tma mi ze začátku dovolila si jen představovat podle sluchu. Cesta do parku obsahuje také dva mosty, velmi podobné těm na RunTour v Olomouci. Tak to už na ně budu mít brzo natrénováno. S Luckou jsme jednou překonali hranici deseti kilometrů, s Honzou jsme zase zkoušeli párkrát si proložit běh sprinty. A jednou se k nám dokonce přidala i moje kamarádka Katka. Okamžitě jí to navnadilo, bohužel si na další výběh bude muset ze zdravotních důvodů počkat.
Eva Lesová
