V sobotu 20. června 2015 jsme s manželem zastoupili Nadaci Leontinka a vytvořili zázemí pro dvě běžecké dvojice. Dvě mladé slabozraké běžkyně, které znáte z našich článků, se rozhodly překročit své hranice a zaběhnout 12 km v terénu. Obě dosud běhaly kolem 5 km a tak to byla opravdu velká výzva. Jsem si vědoma, že v článku opakujeme všichni stále stejná slova, ale snad vás fotografie přesvědčí o tom, že běh a zejména běh v krásné přírodě, navíc po boku parťáka, je něco tak skvělého, že i dobrým psavcům slova docházejí.
Strávila jsem v zázemí závodu více než 9 hodin, viděla jsem dětičky, start dospěláků, viděla jsem vítěze. Nebyla jsem na trase, ale byla jsem hlídačem a fotografem. Smekám před oběma traséry. Oba pánové jsou skvělí běžci, mají své kamarádky opravdu rádi a jsou jim velkými pomocníky. Je pro mne ctí, být jim poblíž. A obě naše favoritky Terezie Hřídelová a Eva Lesová? V našich očích zvítězily už tím, že se postavily na start, ale ony se umístily na 1. a 2. místě v kategorii „ženy do 18 let“! A to se Eva den před závodem vrátila z Her VII. Letní olympiády dětí a mládeže České republiky a my měli možnost obdivovat její zlatou medaili za goalball.
Trysk, jakým se Terka přezdívaná Mašina, vydala na pódium, byl úžasný. Moderátor vůbec nepoznal, že má vedle sebe tak statečného človíčka a dál si mlel páté přes deváté. Omlouvám se za tato slova, ale po tolika hodinách naslouchání jeho výkonu, musím říct, že to byl jediný slabý článek nádherně zorganizovaného závodu.
Přečtěte si dojmy závodníků a nepřehlédněte, že vám děkují za povzbuzování. Pro nevidomé je zvukový projev nejvíc. Oni nevidí vaše mávání, vaše obdivné pohledy. Ale váží si vašich pokřiků a to je žene dál. Děkuji vám za ně!
Jitka Dohnalová
Běhej lesy Karlštejn byla opravdu velká výzva, možná bych ji přirovnala k Jizerské 25km. Přiznávám, že už v půlce trati mi docvaklo, že to opravdu bylo moc velké sousto a pohrávala jsem si s myšlenkou to vzdát. Ale právě Tomášova pomoc a povzbuzování od ostatních běžců, to bylo tak neuvěřitelné, že jsem někde (netuším kde) ještě našla síly závod dokončit.
Trasa byla krásná, i když hodně náročná. Bylo to něco úplně jiného, než jsem zvyklá z RunTour a z tréninků. Hodně běžců, kteří na nás volali, že jsme úžasní, a jak nám to jde, to byla prostě taková energetická bomba, že to nejde vysvětlit. Vždycky jsem jim chtěla poděkovat, ale na trati už mi nezbýval vůbec dech. Lom Amerika - krásný zážitek, možnost proběhnout se úžasnou přírodou.
I přes to, že jsem jak na startu, tak v cíli, asi nevypadala úplně v pořádku a jak jsem kdesi četla "byla jsem na pokraji sil", rozhodně s příštími závody seriálu Běhej lesy počítám. Na tenhle závod jsem jen prostě nebyla ještě připravená, ale spíš než náročnosti trasy a nedostatku tréninku, to připočítávám únavě z posledního měsíce. V pátek jsme se vrátili z celkem hodně náročné Olympiády v Plzni a v sobotu ráno jsme se s kamarádkou Monikou vydaly z Opavy do Prahy. Následoval večerní běh.
Krásný den, krásné zážitky pro mě i Monču a obrovská radost, když přišla zpráva, co se podařilo Mašině :) A jak mi po závodě psala trasérka Marťa Kurková - ten čas nebyl vůbec špatný :)
Eva Lesová
Běhej lesy Karlštejn byl pro mně velkou výzvou, hodně členitý a kopcovitý závod. Na začátku jsem z toho byla překvapená, ale po nějaké době jsem si zvykla na nerovnosti a běželo se mi dobře. Předem jsem se prakticky ani moc nepřipravovala. Dala jsem si tedy jednou cvičně 12 km, ale pak jsem to nějak nehrotila a čekala jsem, jak to dopadne. Měla jsem skvělého traséra Miloše, který mě celou dobu povzbuzoval a pomáhal mi radami s během do kopce, takže jsme nakonec zvládli všechny vyběhnout a ani do jednoho jsme nemuseli vyjít. Krotil mě, abych, to nenapálila hned na začátku závodu, protože trasa byla dlouhá a já měla tendenci pořád zrychlovat. Ale díky Milošovi, který mi říkal, abych si šetřila síly na konec, jsem se umístila
na prvním místě ve své kategorii, což pro mě bylo velkým překvapením.
Terezie Hřídelová
S kým jiným běžet závod Běhej lesy Karlštejn než se slabozrakou Evou. Běhám s ní jako trasér, dohromady nás dala před rokem v Ostravě Nadace Leontinka. Eviny nejdelší závody byly zatím ty ze série RunTour 5 km, které uběhne pod 30 minut. Tentokrát jsme vyběhli na 12 km trať, náročnou jak povrchem, tak i stoupáním. Po startu se běželo po chvíli do kopce po louce. Pak dolů a kolem hradu Karlštejn. Občerstvovačka a dlouhé táhlé stoupání. Pak jsme přeskočili jednu kládu a po louce a v lese s množstvím kořenů k lomu. Cestou ji rychlíci, co nás předbíhali, mohutně fandili, za což děkujeme. Klesáním tunelem do lomu Amerika, kde jsem ani já toho moc neviděl, jsme použili půjčenou gumičku. Bylo dobře, že nám ji Jitka na startu dala. Je dobré být připraven.
V lomu na ostrých kamínkách jsem obul ťapky s milimetrovou podrážkou, většinu trasy však, jak jinak než bosky. Pak už následoval jen seběh do cíle do Mořiny. Blahopřeji Evče ke zvládnutí náročného závodu :)
Tomáš Zahálka
Pro Terku, která běhala řádově 5 - 6 km dlouhé trasy, byl tohle pěkný nášup a perfektní výzva, kterou úspěšně zdolala. Ze začátku jsem ji musel krotit, to nás předběhla Eva s Tomášem, ale Terka nepolevila a nakonec jsme Evě s Tomem utekli.
Trasa byla plná překvapení v podobě mokrých kamenů, kořenů, pařezů a v jednu chvíli i padlého stromu (který jsme ladně přeskočili jak laňky). Mimo občerstvovačky jsme do žádného z kopců ani jedinkrát nešli, vše pěkně vyběhli, Jediným zádrhelem byl tunel do Lomu Velké Ameriky, tma jak v pytli i pro traséra, ale hopkajíce jsme za ruku dohopkali až na konec a pak plnou parou z kopce. Po návratu z lomu a vyklusnutí posledního kopečku v přírodě, jsme se ocitli znovu ve vesničce Mořina, poslední stovky metrů a Mašina se probouzí, zapíná turbo a doslova letí do cíle v krásném čase 1:24:34 (čistý čas 1:24:12), který pro Terku znamenal drtivé prvenství ve své kategorii :) Jednoznačně perfektní trasa i atmosféra a počasí nám také přálo, naprosto super sobota :)
Miloš Bosnovič
